Reakce Lukáše Čoupka

Umění přidělávat sobě i druhým práci

Rozhýbat diskusi o problémech českého archivnictví je snaha bezesporu záslužná. A to navzdory tomu, že tyto diskuse probíhají již dlouhá léta a přesto se situace stále nelepší, spíše naopak. Ale třeba se jednoho dne dají věci do pohybu správným směrem.

Vše, co bylo předestřeno, je bezesporu pravda, zřejmě by se našlo i několik dalších věcí, o kterých by se mohlo debatovat. Mě osobně zaujala nejvíce myšlenka, jak si i sami archiváři umí vcelku zdatně přidělávat práci, vtělená do „pohádky o Otesánkovi“. Základních pravidel se většina archivářů (včetně mě) zpočátku asi poněkud obávala. Ale kdo si dal tu práci a skutečně si je celé přečetl (a není to úkol vskutku jednoduchý), zjistil, že to zas tak strašné není. Ano, loňská novelizace ohlašující blížící se „věk CAMu“, v této věci situaci úplně nepomohla, přesto jsem přesvědčen, že se s Otesánkem nějak žít dá. Poněkud krajním řešením jsou pokusy nechat ho úplně vyhladovět. Ale dokážu pochopit, že času na pořádání je při ostatních akutních, striktně vyžadovaných a termínovaných úkolech i všudypřítomném papírování stále méně, až někteří archiváři v rámci nezbytné specializace prostě tuto činnost navždy odloží. Mnohem lepší taktikou je přísně dohlížet na „obrův“ jídelníček a dopřát mu jen přiměřené množství zdravé stravy. Zkrotí-li archivář svou vlastní touhu po oné již zmiňované přehnané dokonalosti a popis archiválií omezí jen na nezbytné minimum (Základní pravidla to umožňují), je schopen pořádat vcelku rychle a v přiměřeném (pro badatele většinou zcela dostatečném) standardu kvality.

Mnohem více než obtloustlého Otesánka se děsím jeho bratrance přerostlého Molocha spisové služby. Možná z periferie naší vlasti i archivní soustavy nedohlédnu tak daleko, abych dokázal správně rozeznat fungování legislativního procesu, ale přesto si stále kladu otázku: Skutečně na současném stavu pravidel pro výkon spisové služby nemají archiváři žádnou „zásluhu“?

Z předcházející diskuse jednoznačně vysvítá, že dobře víme, jak devastující vliv na činnost archivů má bující byrokratizace všech provozních procesů a také jak problematické je z úřední písemné produkce „vydolovat“ nějaké informačně bohaté dokumenty. Spisová služba měla být zásadním nástrojem, který pomáhá úřadu fungovat a archivářům usnadňuje výběr archiválií. Ale platí to ještě vůbec v její současné elektronické podobě? A u všech původců? Z jakých důvodů jsme postupně do jejích spárů vlákali třeba takové základní školy a malé obce? Skutečně jim elektronická spisová služba, nyní již povinná, pomůže s výkonem jejich činností. Skutečně nám pomůže získat od těchto původců dokumenty s trvalou historickou hodnotou? Na malotřídní školy a úřady obcí se stovkami obyvatel klademe stejné nároky jako na ministerstva, nutíme je pořizovat drahé softwarové nástroje a provádět úkony, které jim s praktickým plněním jejich úkolů nijak nepomáhají. A pokud by se jim náhodou podařilo všem zákonným požadavkům dostát (což je v podstatě nemožné), výsledkem budou gigabyty dat, které jsou sice ve správném formátu a se správnými autentizačními prvky, ale s nulovou vypovídací hodnotou. Ty opravdu cenné dokumenty, jako jsou kroniky a zápisy zastupitelstva obcí nebo výroční zprávy a třídní výkazy škol, spisovou službou stejně většinou neprocházejí.

Nebylo by tedy na místě zamyslet se nad tím, zda u malých původců není lepší soustředit se na péči o skutečně cenné dokumenty včetně jejich pravidelného přebírání do archivu a rozsah spisové služby ponechat na reálných organizačních potřebách instituce? Zejména v případě přenesené působnosti by pak mělo být namístě využití centrálně spravovaných agendových systému (např. pro živnostenskou, stavební či matriční agendu), jejichž správné fungování by garantoval stát.

Současný vývoj legislativy spisové služby vmanévroval (nejen) okresní archivy do pozice, kdy musí svěřené původce nutit vykonávat zbytečně zatěžující činnosti na úkor jejich skutečně práce, tedy přesně do té stejné pozice, kterou sami archiváři zakoušejí a velmi těžce snášejí. A co hůř, výsledkem tohoto tlaku není nic, co by pomáhalo archivářům plnit jejich vlastní úkol chránit, uchovávat a zpřístupňovat informace o minulosti.  A jestliže neplní své poslání,  těžko přesvědčí veřejnost, jejímiž poměrně vlivnými představiteli ostatně ředitelé škol a starostové jsou, o potřebnosti financování archivní sítě z veřejných prostředků.

Lukáš Čoupek, Státní okresní archiv Uherské Hradiště

____________________________________________________________________________________

Reakce Lukáše Čoupka (ke stažení)

____________________________________________________________________________________