Liberec od minulosti do současnosti

Liberec od minulosti do současnosti

Jiří Bock

Liberec je opravdovou metropolí českého severu, přirozeným správním, vzdělanostním, kulturním a ekonomickým centrem Libereckého kraje. Leží v malebné kotlině mezi Jizerskými horami a Ještědsko-kozákovským hřbetem s dominantním Ještědem, symbolem Liberce i celého regionu. Napříč Libereckou kotlinou protéká řeka Nisa, jež pramení v podhůří Jizerských hor. Liberec je poměrně mladým městem, proto zde nenajdeme žádné středověké stavby. Historickou zástavbu tvoří vedle klasicistních domů z konce 18. století a počátku 19. století především neoslohová architektura.  Významně jej poznamenal zejména dynamický vývoj města ve druhé polovině 19. století s nástupem industriální architektury, která byla jedním z charakteristických rysů přerodu Liberce ve významnou metropoli severních Čech.

Pohraniční poloha předurčovala Liberecku status místa, kterým již v první polovině 13. století procházely tranzitní tepny spojující centrum českého středověkého státu se Žitavskem a Horní Lužicí. Příchod rodu Bibrštejnů se projevil od osmdesátých let 13. století novou kolonizační aktivitou, během níž byl německými osídlenci mezi lety 1278 – 1316 založen i Liberec. První pramenná zmínka o něm je však až z roku 1352. Německé pojmenování Reichenberg bylo ovlivněno jeho polohou, pro niž je charakteristický velmi kopcovitý a svažitý terén. Liberec byl založen jako jednořadová lánová ves s patrně osmi usedlostmi. Nová interpretace pramenů vyvrátila starší tvrzení, že předchůdcem Liberce byla ves „Habersdorf“ nebo slovanská ves „Havlov“.  Po husitských válkách Bibrštejnové ve čtyřicátých letech 15. století obnovili Liberec povýšením na městečko, které získalo kromě týdenního trhu postupně i další hospodářské výsady. V roce 1469 byl vypálen během česko-uherských válek. Počátek nového vzestupu Liberce nastal za Jáchyma II. z Bibrštejna, který mezi lety 1537 – 1541 nově organizoval liberecké panství. Za vlády Redernů mu byla v období let 1560-1612 udělena privilegia, která právně stvrdila svobody a výsady v minulosti získané pouze ústně. Panovnické privilegium v roce 1577 povýšilo Liberec na město s právem konat dva výroční trhy, které v něm podpořily další rozvoj řemesel a obchodu. Na konci redernského období měl v roce 1622 již 203 domů s cca 1 500 obyvateli. Po nabytí redernovského majetku Albrecht z Valdštejna zrušil Liberci v roce 1622 várečné právo a pro vzrůstající počet přicházejících soukeníků založil v letech 1631 – 1633 tzv. Nové Město. Po jeho smrti se stali vrchností města od roku 1634 do 1848 Gallasové (od roku 1759 Clam-Gallasové).  Během třicetileté války bylo město několikrát vypleněno, zejména Švédy v roce 1645. K oživení obchodu a řemesel došlo zejména po udělení dvou nových výročních trhů v roce 1700, kdy měl Liberec cca 400 domů a 2 662 obyvatel. Uvádí se, že liberecký soukenický cech byl již v roce 1716 nejsilnějším v Čechách a Liberec se postupně zařadil mezi největší střediska exportní výroby sukna v celé monarchii. Od počátku osmdesátých let 18. století do konce napoleonských válek nastala doba nejprudšího vzestupu libereckého soukenictví. Je spojena se změnou vzhledu města, kdy zejména bohatí soukeníci a obchodníci pozvolna strhávají dřevěné domy a místo nich stavějí zděné klasicistní domy z kamene a cihel. V roce 1825 bylo do města přivedeno nové silniční spojení s Prahou, které umožnilo zrychlení poštovní i soukromé osobní přepravy. Ve třicátých letech 19. století pozvolna vznikaly místo manufaktur první továrny na vlněné zboží (Johann Liebieg v roce 1838). Liberecko bylo v první polovině 19. století nejprůmyslovější oblastí v Čechách a samotný Liberec považován po Vídni a Brnu za třetí průmyslově nejdůležitější město monarchie. Od konce dvacátých let byl druhým nejlidnatějším městem v Čechách (v roce 1827 měl 10 232 domácích obyvatel) a byl jím ještě v roce 1869 (1 429 domů a 22 394 obyvatel).  V roce 1850 se stal po Praze druhým městem v Čechách, jež získalo samosprávný statut.  V Liberci vyrostla řada továren, které pracovaly z velké části na vývoz a patřily k největším a nejlépe zařízeným závodům v celé monarchii. Důležitým mezníkem v hospodářském i stavebním rozvoji města se stalo napojení Liberce na železniční síť v roce 1859. Během vrcholného období urbanistického vývoje města, trvajícího od osmdesátých let 19. století do první světové války, byla v hrubých rysech ukončena přestavba historického středu města.  V roce 1897 byla ve městě zavedena tramvajová doprava. Od roku 1920 do roku 1938 se konaly v Liberci podle lipského vzoru liberecké veletrhy. V říjnu 1938 byl obsazen německým vojskem a stal se hlavním městem „Reichsgau Sudetenland“. V květnu 1939 vznikl tzv. Velký Liberec připojením 11 okolních obcí a počet jeho obyvatel vzrostl na 70 567, čímž se stal nejlidnatějším městem v sudetoněmeckém území.  Po osvobození se vytvořila nová demografická struktura obyvatelstva. Hlavní fáze osidlování proběhla v letech 1945 – 1947 současně s odsunem Němců. V roce 1947 stálo ve vnitřním Liberci (Liberec I – V) 3 338 domů a žilo v něm 26 845 obyvatel.  Po nastolení  komunistického režimu docházelo často k plošným demolicím staré zástavby, které zásadně narušily urbanistickou strukturu města. Během tohoto období Liberec ztratil v roce 1960 postavení statutárního města. V letech 1954 – 1986 byly postupně s městem slučovány další okolní obce a počet městských čtvrtí se navýšil až na třicet sedm. Od roku 1956 se po pětileté pauze konaly každoročně liberecké výstavní trhy, které se uzavřely v roce 1995. Od 4. září 1990 je Liberec opět statutárním městem. V letech 1990 a 1993 se některé městské čtvrti staly samostatnými obcemi a od té doby je Liberec rozčleněn na 32 městských čtvrtí a jeden městský obvod. (Rozkládají se na ploše 106 km2, žije v nich zhruba 106 000 obyvatel). Od roku 1990 započalo město nový rozvoj, který se projevil v nebývalém nárůstu stavební činnosti, do popředí zájmu se dostávají velkoplošná obchodní zařízení a další objekty občanské vybavenosti. K ochraně stavebních památek bylo v roce 1992 vyhlášeno historické centrum města s částí vilové zástavby městskou památkovou zónou. Na konci devadesátých let byl chátrající a opuštěný areál bývalé textilní továrny Hedva přestavěn na centrum Babylon, které bylo postupně dále rozšiřováno. Po náročné a vlekoucí se rekonstrukci byl v roce 2015 otevřen moderní designový Pytloun Grand Hotel Imperial s velmi luxusním vybavením. Kdysi významný textilní průmysl v Liberci zanikl. V současnosti je Liberec známý ve světě automobilového průmyslu, zejména lisováním plastů a výrobou forem v podniku Magna Exteriors & Interiors (Bohemia).