Profese archiváře

Archivy jsou odborná pracoviště, která úzce spolupracují s univerzitami, knihovnami, muzei a taktéž se všemi složkami státní správy a samosprávy v České republice. Na profesi archiváře jsou kladeny určité nároky a každý, kdo se chce tomuto povolání věnovat, musí splňovat požadovaná kritéria, především z oblasti vzdělání. Nezbytným předpokladem jsou znalosti z oblasti dějin správy, dějin práva a pomocných věd historických. Na českých univerzitách lze archivnictví studovat v kombinaci s historickými obory.

V rámci své práce archivář provádí výběr archiválií z dokumentů pocházejících od jejich původců. Tato činnost se nazývá předarchivní péče. Dále archivář provádí výběr z dokumentů nabídnutých archivu a zajišťuje jejich evidenci, uložení, ochranu a zpřístupnění veřejnosti. Vybrané dokumenty, které archivář určí k uložení do archivu, jsou považovány za archiválie. Jako archiválie slouží kromě aktového materiálu dále listiny, rukopisy, kroniky, mapy a plány, ale také obrazový materiál v podobě kreseb, negativů i pozitivů fotografií či filmy.

Zpřístupňovací práce archiváře spočívá v uspořádání archivního materiálu podle původní registratury původce nebo na základě věcných hledisek. Výsledkem této činnosti je archivní pomůcka, která uživateli usnadňuje přístup k písemnostem a rovněž výběr dokumentů vhodných pro studované téma. Při tvorbě archivních pomůcek archivář vychází z pevně stanovených metodických pravidel, která platí ve všech archivech. Dále se stará o vhodné uložení písemností, v případě aktového materiálu většinou do typizovaných kartonů. Pro zajištění odpovídající ochrany dokumentů dbá archivář rovněž na vhodné fyzické podmínky při uložení fondů. Při práci s historickými dokumenty archivář zajišťuje ochranu vypovídací hodnoty těchto dokumentů a garantuje jejich zpřístupnění formou vhodného regestu v archivní pomůcce. Znalosti získané z dokumentů nesmí archivář zneužít nebo použít tak, aby byl zvýhodněn před ostatními uživateli archiválií.